Dopisy Olze
14. 6. 2006
"Psal jsem Ti svého času o zvláštním významu, který pociťuji ve smrti Johna Lennona. Včera jsem četl v Melodii zajímavý článek Jiřího Černého o Lennonově smrti a zjistil jsem, že to, co pociťuji já, je zřejmě pocitem všeobecným. Když se reakční podsvětí odhodlá vystřelit na progresivního prezidenta, má to samo o sobě - jaksi ve svém prvním plánu - přeci jen určitý zjistitelný smysl, proto taková smrt nevybízí tak silně k hledání svého hlubšího, symbolického významu; vražda Lennona je však ve svém prvním plánu natolik nesmyslná, že o ní prostě nelze přemýšlet jinak, než jako o symbolu. A člověku se nevyhnutelně vnucuje dojem, jako by ten výstřel byl výstřelem reality osmdesátých let po jednom odcházejícím snu - po snu šedesátých let o míru, svobodě a bratrství, po snu květinových dětí, komun, LSD-výletů a "dělání lásky místo války", jako by to byl výstřel do tváře celé té existenciální revoluce "třetího vědomí" a "zelenání Ameriky". Ta smrt jako symbol má samozřejmě více a komplikovanějších aspektů, tohle je ovšem ten první a nejostřeji se nabízející. Nemyslím si, že určité hodnoty a ideály šedesátých let byly dobou usvědčeny z toho, že jsou planými iluzemi a omyly; určité věci nemůže čas ani dějiny nikdy zproblematizovat, protože jsou prostě neodmyslitelným rozměrem lidského bytí, a tedy i dějin, které jsou sice dějinami útlaků, vražd, blbosti, válek a násilí, ale které jsou zároveň i dějinami krásných snů, tužeb a ideálů. Myslím si jen, že všechno je dnes jaksi tvrdší a drsnější, za všechno se musí víc platit a sen o svobodném a smysluplném životě není tak říkajíc už jen věcí útěku od maminky, ale věcí tvrdé a každodenní konfrontace s temnými silami novověku. Že Lennona zastřelila jakási psychopatická oběť moderního pop-kultu, vytvořeného masovými sdělovacími prostředky, není rovněž bez symbolického významu: pasivní identifikace s idolem, nahrazující aktivní "činnou víru", nalézá svůj obskurní vrchol ve schizofrenii člověka, střílejícího po svém idolu, aby opět získal vlastní identitu (je to trochu jako z nějaké levné psychoanalytické detektivky)."
Komentáře
Přehled komentářů
Tak trošku mi trvalo než jsem našla něco o stylu hippies..Tvoje stránka se mi líbí moc..i o hippies jsem se dozvěděla hodně..proč vlastně hippies vznikl...moc hezký..díky.jen škoda že tahle doba zanikla-přála bych si v té době vyrůstat. pokud nevadí zkopíruju na svou stránku a samozřejmě dám zdrojik. =) zatim ahoj
Hippies
(Lenča, 8. 4. 2007 11:52)