8.12.1980
8.prosince 1980 čekal Lennona další nabitý den. Nejdřív pózování pro fotografku Anii Leibovitzovou na obálku časopisu Roling Stone. Potom interwiew kolem alba Double Fantasy. Úryvky z tohoto posledního interwiew působí zvláštním dojmem a vyznívají až osudově.
"Buď budeme žít nebo zemřeme. Pokud zemřeme, musíme se smířit se životem. Takže dělat si starorosti o Wall Street nebo o to, jetli přijde apokalypsa ve formě Antikrista-tím dnes nic nevyřešíme... Přežili jsme Vietnam a Watergate, ten obrovský převrat na celým světě. Změnil se. Nás to v šedesatých letech zasáhlo.
Ale svět už není jako v šedesátých letech,celý svět se změnil. Já se řítím do neznámý budoucnosti, ale co, jsem tady. A kde je život, tam je naděje...
Mark David Chapman se probudil asi kolem půl jedenácté, osprchoval se a připravil se na svůj těžký úkol. Měl pocit, že dnes je den, kdy naplní svůj osud. Když šel k Dakotě měl s sebou desku Double Fantasy, ale něco mu chybělo. Zastavil se v knihkupectví a koupil svou oblíbenou knihu Kdo chytá v žitě. Na titulní stranu napsal:"Holdenu Caufieldovi od Holdena Caufielda" a pod to "to je moje rozhodnutí". Když došel k Dakotě dozvěděl se, že Lennon ještě ten den nevyšel. Chvíli čekal a potom pozval dvě dívky, které postávaly poblíž, na oběd. Když se po obědě vrátil, dal se do řeči s mladým amatérským fotografem Paulem Goreshem, který čekal před Dakotou s nadějí, že udělá pár fotek jejích slavných obyvatel. Potom vyšel pětiletý Sean se svou vychovatelkou a táhl za sebou autíčko. Dívky ho znaly a křičely:"Jé to je Sean!" Představily mu Marka a ten potřásl malou ručičkou tohoto chlapce, jehož otce přišel zabít. Mezitím občas na chvíli otevřel knihu Kdo chytá v žitě a četl. Po páté skončilo Lennonovo interview a z Dakoty vyšel Dave Sholin a jeho lidé. Nastoupili do limuzíny a odjeli. Po několika minutách vyšel i Lennon s Yoko, ale žádné auto nebylo v dohlednu. Tak stáli na chodníku a čekali, až se objeví. Seběhl se malý dav a Lennon rozdával autogramy. Mezi lidmi, kteří od něho dostali autogram, byl Mark David Chapman. Mark podal Lennonovi svou desku Double Fantasy a Lennon ji podepsal stejně jako několik dalších. Mark se chvěl vzrušením, ale zbraň nevytáhl. Goresh udělal jeden rychlý snímek slavné hvězdy podepisující svou desku horlivému fanouškovi. Než přišlo ráno, měla tato fotografie hodnotu 10 000 dolarů. Později dal Mark policii jakési vysvětlení proč nevyužil první přiležitosti, když stáli proti sobě."Já mám v sobě kousek duše, který nemůže pochopit svět kolem sebe. Nechtěl jsem nikoho zabít... Dlouho jsem proti tomuto kousku duše bojoval. Jsem si jistý, že většina, mé duše je duše Holdena Caulfielda. A ten malý kousek musí být ďábel. Šel jsem k domu, kterému se říká Dakota. počkal jsem tam, dokud nevyšel John Lennon a požádal ho o autogram. V tu chvíli ta moje větší část duše zvítězila a já jsem se chtěl vrátit do hotelu. Ale nemohl jsem. Čekal jsem, dokud se nevrátí."
Před Dakotou čekal dlouho- přes pět hodin. Když nastoupil do služby vrátný Jose Permodo, ptal se ho, co tam ještě dělá. Kromě Goreshe už všichni fanoušci odešli. Mark řekl, že čeká, až se Lennon s Yoko vrátí, aby mohl požádat o autogram i Yoko. Asi v půl deváté řekl Goresh, že odchází a jestli půjde Mark taky. Mark mu řekl zlověstná slova:" Já bych ještě počkal, bejt tebou. Nevíš, jestli ho ještě někdy uvidíš." Ale Goresh odešel a zůstala tam jen osamělá postava v dlouhém kabátě.
Kontrola nahrávek probíhala dobře. John a Yoko Byli ve formě. "Ten poslední den svého života byl nejšťastnější, co jsem ho kdy viděl," řekl později jejich producent David Gefen. " Nikdo neměl tušení, k jaké tragedii se schyluje."
" Tak si jdeme dát něco na zub," řekl Lennon, když odcházeli. Řekl, že přijdou ráno v devět. Ale když vyšli z budovi na 44. západní ulici u náměstí Times Square, rozhodli se, že pojedou rovnou domů. Když vůz zastavil před Dakotou bylo skoro jedenáct večer. Yoko vystoupila první a několik kroků za ní šel John s nahrávkami v ruce. Když procházel ozdobnou branou do dvora, ozval se zezadu hlas:"Pane Lennone."
Pootočil se a spatřil Marka, Který stál asi šest metrů od něho. Pětkrát vystřelil ze své speciálky 0,38 a čtyřikrát se trefil do Johnových zad a levého ramene. Lennon, kterého téměř zabila už první exploze ocelových střepin v jeho těle, se vypotácel nahoru po pěti schodech k vrátnici-tam upadl na tvář, chrčel a zvracel krev.
Yoko volala na Jaye Hastingse, recepčního:"Někdo střelil na Johna!" Ten popadl sluchátko a volal na policii. Chapman se prý skoro usmíval. Nepokusil se ani utéct. Jose Perdomo na něj v šoku křičel:"Víš cos udělal?" "Jo zastřelil jsem Johna Lennona, " odpověděl, odhodil zbraň, svlékl si kabát a chladnokrevně si začal číst v knize.
V polovědomí a po velké ztrátě krve odnesli Lennona do policejního vozu číslo 2133 a položili na zadní sedadlo. I když lékaři v Rooseveltově nemocnici prohlásili Lennona mrtvého hned po příjezdu, udělali, co mohli, pro jeho záchranu. Ale bylo už pozdě. Ztratil tři až čtyři litry krve,což je 80 procent. Střely dumdum od Gena Scotta vykonali svou práci dobře.Po půl hodině lékaři resuscitační pokusy vzdali.
Yoko to oznámil doktor Stephen Lynn" bohužel, přese všechno naše úsilí váš manžel zemřel. Před smrtí netrpěl."
V neděli 14. prosince držel celý svět na výzvu Yoko deset minut ticha k uctění památky Johna Lennona. V New Yorku se sešlo v Central Parku kolem 100 000 lidí. Bylo přerušeno televizní a rozhlasové vysílání po celých Spojených Státech. A davy Newyorčanů se slzami v očích zvedali při tónech písně Give Peace a Chance dva prsty na znamení míru.
9 října 1985, v den Lennonových pětačtyřicátých narozenin, byla otevřena v Central Parku proti Dakotě, kam Lennon chodíval na procházku "Mírová zahrada." Dostala jméno Strawberry Fields (Jahodová pole). Kromě spousty stromů a květin zde bylo vysazeno 25 000 keříčků jahod, které darovalo víc než sto různých zemí. Destička na kameni připomíná jméno Strawberry Fields a snad nejznámější strofu z Lennonovi písně Imagine all the people living life in peace (Představ si, že by všichni lidé žili v míru). To nejsilnější slovo IMAGINE je mozaikou navždy napsáno na zemi.
tykových umělcu je málo
(lusy, 15. 10. 2008 16:28)