Jdi na obsah Jdi na menu
 


Význam Dobra a Zla

7. 2. 2006

Byla jsem nadšená, šla jsem po ulici a všichni lidé kolem mě se smáli a byli šťastni. Ten svět přece jen není k zahození. A potom jsem otevřela dveře, malý zvonek jemně zacinkl a já vkročila do sluncem prozářeného Antikvariátu, kam jsem chodila tak ráda. Dnes tu bylo podivné ticho, nepanovala tu však atmosféra jako jindy, milá a přívětivá.

Starý pán,pokladník obvykle sedící v křesle tu nebyl. Odhrnula jsem jemně záclonu a pohlédla výlohou ven. Malá holčička s roztomilými culíčky si brala od cukráře zmrzlinu a šťastně se usmívala. Postarší muž se na rohu před masnou pobaveně vybavoval s knihovnicí co v tašce nesla svým vnoučatům sladkosti a těšila se na večer s rodinou, bonbóny zakoupila od téhož cukráře, jež holčičce s culíčky podával zmrzlinu a teď v chvilce pauzy z nedaleké telefonní budky telefonoval své ženě, aby jí oznámil, že dnes se k večeři trošku zdrží, protože se musí stavit pro narozeninový dárek brzy věnovaný jejich osmiletému synkovi.

Všichni tito lidé jsou tak šťastní, je tomu dobře..Co se však k čertu děje tady? "Pane Hortendoorsi?" moje podrážky křiklavě barevných tenisek zaskřípali na starých parketách poškrabaných od obvykle se tu prohánějícího se pejska Deryho, který tu dnes kupodivu netlapkal. Kam se to všichni poděli? Asi bych měla jít, dnes tu pravděpodobně moc nepochodím.

"Jen nikam nechoď, ..děvče," poslední slovo mnou projelo jako nůž. Otočila jsem se, ale nikde nikdo. "Ne, nevidíš mě, jsem tu jen proto abych ti ukázal, že věci se občas zdají být takové jaké ve skutečnosti z d a l e k a nejsou. Všude kolem sebe vidíš štěstí, ale není tomu tak. Podívej se znovu z toho okna, " ještě jednou jsem se ohlédla ale nikde nikdo,podívala jsem se tedy z okna ,"vidíš? Lidé se smějí, baví se a jsou šťastní.Navenek. Holčička lízající zmrzlinu se usmívá a vychutnává si jahodovou chuť, v duchu se však třese strachy, peníze na ledovou pochoutku jí dala babička, dva dny po tom však umřela a ona je opět u svých hádajících se rodičů a s každým stmíváním, den co den, se bojí vrátit domů. Knihovnice svírající tašku s dobrůtkami se směje, není to však upřímný smích. Něco ji velmi tíží. Její srdce tluče čím dál tím pomaleji a v noci nemůže spát. Ví, že za několik málo dní nastane její konec a ona se nestihne rozloučit s rodinou. Bojí se jim o své nemoci říct.

Muž opřený o stěnu masny vybavující se s knihovnicí je nešťastný. Knihovnici tajně už 15 let co zde žije miluje,ale nikdy se jí to neodvážil říct. Bojí se že za chvíli bude pozdě, dlouho pozoruje její stav a hrozí se, že přijde její konec.Asi by se zabil.

Cukrář se baví se svou ženou, má však černé svědomí.Nechce se vrátit domů, má hodnou ženu, ale lásku mu nepřináší, podvádí ji s lehkou dívčinou nočního klubu. Mrzí ho to i kvůli jeho synkovi. Už teď moc dobře ví, že se nevrátí dnes večer, nýbrž zítra ráno a to bez dárku pro svou ratolest.."

"Proš mi to říkáš? A kdo jsi? Děsím se tě!"

"Říkám ti to proto, protože duše všech jsou poznamenány nečím špatným, smutkem, zlem i lží. Je dobré si to uvědomit, abychom nežili v zaslepenosti. Jsem pomocník zla, vlastně pomocník Boha..Bůh není dobrý ani špatný. Ovládá Zlo i Dobro. Jsem představitelem té první varianty. Možná se děsíš oprávněně, možná ne. Uvidíš."

"Odejdi! Odejdi z mé hlavy, z mé mysli! Nechci tě tu!.." Neodpovídá mi, nemůžu svobodně myslet..Najednou se dívám na všechny ty lidi na ulici a na nic nenacházím odpověď. Co se stalo ? Dnes byl tak krásný den...tedy, měl být krásný. Až přišel..on, kdo? Ďábel, nevím..nemyslím. Najednou se ocitám na hřbitově, je večer. Hrob mé babičky, pokládám na něj květiny...Co to? Stříbrošedá postava! Babička!...Babička..je to anděl. Blíží se ke mně, usměje se svým typickým úsměvem, který jsem vždy tak měla ráda a pohladí mě zlehka po tváři. Najednou se usmívám a mou duši začíná prozařovat světlo, rozpíná se do celého těla..Zásek, ďábel se opět ozval toto si nenechá líbit. Bolest. Prochází mnou bolest, celou mou bytostí a světlo se vytratilo. Babičko, kde jsi? ..Užs odešla. Nepřežiju to, hlava mi třeští, nemohu se pohnout. Takto tedy vypadá zápas dobra a zla? Chci zemřít. Nejvyšší možný bod bolesti. Už opadl. Pokouším se postavit na nohy, kupodivu to jde. Odcházím ze hřbitova a naposledy zdravím babičku, vím že už ji nikdy nespatřím, ale je tu se mnou i nadále. Už to chápu. Zlo nemůže existovat bez ¨Dobra a Dobro beze Zla. Kdyby bylo jen samé Zlo, měl by život smysl? Ne, lidé by s ním stejně nakonec skoncovali. A kdyby bylo jen Dobro, život by byl nuda. Východiskem je rovnováha. Anebo ne? Někdy se tak nezdá.

 

Ke každému jednou přijde ďábel, buď se ho člověk co nejrychleji zbaví, nebo se mu ďábel do duše zaryje tak, že je těžké se s ním vypořádat. každý ďábel však má svůj dobrý protiklad. Anděla. Jen stačí, hledat, věřit a bojovat.