Little Girl Blue
Každý ať si urve kus...jen pojďte, jde přece o někoho jiného tak proč si nevzít zase kus a zbaběle s ním odejít? To by asi říkalo moje srdce..kdyby mohlo, ale už nemá sílu říct, nemá sílu tlouct..Kdo teď tohle vlastně povídá? Já? Kdo -Já? Nic ze mě nezbylo a vy se tomu snad divíte?Hodně lidí mi dalo, ale bohužel bylo víc těch, kterých si vzalo a nedokázali mi dát naoplátku něco ze sebe.. Jak se mám potom sama bránit, když já jim chci sama něco dát? Dát jim kousek sebe..a to jsem dělala jen proto, protože mám ráda lidi..mám je ráda, všechny.
Nevěříte mi, viďte. Taky jsem netvrdila že je mám ráda všechny stejně..ale přesto, všech lidí si vážím. I když ublížili mně, či někomu kdo je mi blízký, nebo snad všem ostatním.
Jenom se ptám, proč oni si někdy nevážili mě? Asi nejsem dost dobrá, asi jsem nikdy dost dobrá nebyla a dá se předpokládat, že už ani nebudu. Myslíte si snad že mi na tom záleží?!
Máte pravdu..záleží, ale tak nějak jinak. Nestojím o chválu, nestojím o podlézání..
Stačí jedinný pohled, jedinné objetí, úsměv,pár slov..
Je toho tolik?Nevím jestli to všechno říkám správně, teď je to totiž jiné. Vždycky za mě mluvilo moje srdce, ..srdce , které teď přestává tlouct, protože z něj nezbylo téměř nic.. Ale jak mám potom něco tvrdit? Neumím mluvit bez pomoci hlasu svého srdce. Možná že to jako fráze zní, ale možná taky časem pochopíte..A co Vy Pane?Ano Vy, nedivte se že mluvím k vám, čekat jste to opravdu mohl. Já, narozdíl od vás část kuráže stále ještě mám.
Ale teď k věci.. Víte, přišel jste a já najednou nevěděla co to vlastně se mnou je. Tolik jste mi toho dával, ale zároveň s tím i bral..Vím, že jsem toho od vás přijala také hodně, ale... Bylo to k něčemu!!!Mohlo být..
Něco takového se se mnou nikdy nedělo...a Vy jste to Pane věděl a to moc dobře! Nechtěl jste si to připustit, byl jste rozdělen na dva človíčky, jeden říkal "Ano" a druhý ...ten si protiřečil. Chápu to, proč jste odešel, ale nechápu způsob jakým jste to udělal a asi ho nikdy nepochopím. Byl to vlastně útěk, útěk přede vším, před vším ostatním..Jen jste přišel řekl svému stínu sbohem a chystal se odejít bez jediného pohledu..Musím vám říct, že ...vážně se mi hnaly slzy do očí! Bez legrace...víte v tu chvíli mi všechno došlo, Pane. Úplně všechno...míra toho všeho co jsem najednou nemohla unést, protože jste opouštěl vše co nám bylo tak blízké. V tu chvíli vaše oči stanuly někde daleko mimo mě, na nějakém bodu kterého jsme se oba dotkly ve stejnou chvíli a jsem si jistá, že se nám zobrazili ty samé výjevy..A pak jste se ke všemu otočil zády a zabouchl za sebou dveře. Mám to naprosto živě v paměti..Pamatuju si ten pocit prázdnosti a hořkosti a zoufalosti a...ne, nedá se to dost dobře popsat. Měla sem chuť vyskočit a běžet za vámi a konečně si to s Vámi Pane vyříkat z očí do očí. Ale neudělala jsem to,chyběla mi k tomu síla. Ty dveře jste za sebou zabouchl a myslel jste si, že to tak bude snažší, jako když otočíte list v knize a najednou jsou předchozí písmena, slova a věty pryč..Ale
obsah vám zůstane vrytý pod kůží.. A to jsme vteřinu po tom prásknutí těch dveří pochopili oba, vím to. Nevím co se dělo tu druhou i tu další vteřinu u vás ..ale.. no ty moje následující chvíle co jsem prožívala, teda spíš jak..nerada bych vám to popisovala.
Stává se to pro mě čím dál těžší..A to jsem doufala v opak. Tak co byste mi radil, Pane? Jak jste mohl usoudit, nejsem jedna z těch co zapomínají..Náhodná setkání tomu také moc nepřispěla.Vzpomínáte si na všechny ty pohledy? Pohledy,které věděli, pohledy ve kterých se značil údiv...teď už ani nevím jestli byl větší ten můj, anebo ten Váš, Pane.Pane Vy víte o čem mluvím, víte co tím vším chci říct, víte co tím vším myslím..věděl jste to vždy i beze slov. A tato skutečnost Vás vyděsila, i mě.
Proč jste dal přednost bolesti?Neřekla jsem čí, je to jasné..dobře, není to jasné úplně, ale..já nějak tak celý svůj život žiji v nejasnosti..
Víte Pane, tím jak jste za sebou zavřel ty osudné dveře vzal jste si s sebou vše a také nic..Ale bolest to byla pekelná ba i víc než to. Kladu si tolik otázek..Proč nás osud zavane vždy tam kde to není vůbec lehké? Do situací, ve kterých vzniká bolest. Ano bolí mě srdce a nejen to, bolí mě duše Pane a Vy jste tou největší příčinou..to ostatní je zanedbatelné, nebo spíš zanedbatelnější.
Já Vás vůbec neměla poznat, nikdy i když bych přišla o hodně, ale takhle jsem přišla o moc víc. A navíc, vůbec bych o Vás Pane nevěděla, což by přineslo klid mojí duši i tělu..
Ale jsem celkem ráda, už jsem se s tím smířila, s tou bolestí..
Jestli tohle, Pane někdy budete číst, vím že sám sebe poznáte. Ráda jsem se s Vámi setkala.
Ale chěla bych vás o něco poprosit..-když už to neudělali ostatní..Vy nechte moje srdce jít...