Už jsem vám dlouho..dlouho nepsala..pane
11. 8. 2006
Vždy když si pustím onu píseň vzpomenu si na vás..proč jen je to moje nejmilejší píseň? Možná právě proto..protože vás v ní vidím...Asi jste mě příteli nadobro poznamenal.. Bojím se, že vám už nikdy nepřestenanu psát..A bojím se, že si ve mně už nikdy nepočtete..tak jako dřív..
Milovala jsem vaši chválu a přitom mi bylo tak nějak zvláštně..
Bylo krásné věřit..vlastně jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že byste mohl zmizet.
-VY- už pro vás nemám ani oslovení. Ach Bože..můži si snad za to vše sama?
Proč jsou někdy naše mysli tak zaslepené..? Proč si naše srdce vymáhájí přednější postavení? ..
Kdybych se tak uměla nade vše povznést..
Nevím co chci, vím jen to, že když si na vás vzpomenu je čímdál těžší vybavit si vaše rysy, vaši tvář, ... je však pravda, že na vaše oči nikdy nezapomenu..vždy se na mě budou stejně smutně usmívat z veliké dálky jako kdysi..
Možná jste udělal dobře když jste se rozhodl takto, ale poznamenalo nás to tak i tak. Proč se jen bojím, že mě víc?!
Mám chladné ruce, mrznou mi, už nemůžu psát.. Vím, že ...že už tu pro mě nejste, ale je to neúnosně těžké i po tolika letech !.. Stále je těžké si to vše přiznat, připustit..
Nikdy..asi nikdy ten sběh událostí nepochopím..nikdy. Nebudu o nic blíž k tomu planoucímu pochopení..zvlásť zda-li se už nikdy nesetkáme. Jestli tomu tak má být..ne..vlastně..nevím co říct.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář