Jaro
23. 3. 2006
Dneska je zvláštní den, pro mě jo.. Řekla jsem si, že zrovna dneska nebudu smutná a ono..-
Prostě já si neporučim, nikty.. nj ..nj.. nj . Jak se ti lidi krásně mění..
Poslouchám YYYs..dones mi je ..kamarád (?). Áchjo, fuckt si někty říkam, že bych nechtěla být tim kym sem, občas mě to až moc unavuje, deptá a ...a vůbec připadám si jak spadená z wesmíru..
Když mě pustili z nemocnice...byla jsem tak strašně šťastná, že jsem venku, měla jsem užhasný náladky..jako dřív (?).. No a pár tejdnů pryč a zase je šecko při starým.. Ne še bych neměla dobrý nálady, šílim pořád..Ale najednou je ten smutnej wečher a šecko to kolem.. Wlastně jsem tendle blog nejdřif psala sama pro sebe, jen tak, jen sem se prostě někam chtěla anonymně napsat, wypsat..stálo by mi za to aby si to přečetl člowjek..jeden jedinej..cítila bych se líp..ale newim jetli má srdce
na spráwnym místě..
ale jo má.. wlastně to wim, jen nechápu proč je tak daleko
(o:
Posledních pár ...nefim, dní týdnů (?) si řhikam proč ja až někde za hranicema té běžné ´lidskosti´..prostě ..říct to, všechno, úplnhě wšechno.. já wim, že mě nechápete (o;
ale k přemýšlení o tomdle mě dowedl jeden strašně pozitiwní člowěk.
Na tom by možná nic nebylo, ale obdivuju, že ten člověk je tak nádherně otevřenej a ´veselej´ i když nění šťastnej a trápí ho po dlouhou dobu - a trápit bude - strašně smutná věc..a ono když vám je smutno, začínáte přemýšlet o všem možným a uvědomíte si, jak je to vlastně všechno absurdní..vlastně jde se na všechno vykašlat..ale je nádherný když umíte jít dál - s úsměvem..
je v tom síla..
Možná se mýlím...ale widim do toho takhle..
Říct si, že nezáleží na ničem, anebo na všem...
Jsem strašně ráda, že už je jaro...*