Jedna moudrost zenbuddhismu
7. 2. 2006
Jeden boháč požádal mudrce Sengaie, aby napsal něco, co by charakterizovalo další rozkvět jeho rodiny, něco takového co by se uchovávalo z generace na generaci.
Sengai obdržel velký arch papíru a napsal: "Otec zemře, syn zemře, vnuk zemře."
boháč se hrozně rozzlobil: "Žádal jsem tě, abys napsal něco pro štěstí mojí rodiny! Proč si z toho děláš takový nemístný žert?"
"Nemyslel jsem to jako žert," vysvětloval Sengai. "Kdyby dřív než ty zemřel tvůj syn, způsobilo by ti to veliký žal. Kdyby zesnul tvůj vnuk dřív, než tvůj syn, zlomilo by to srdce vám oběma. Kdyby tvoje rodina, generace po generaci, umírala v pořadí jaké jsem jmenoval, byl by to přirozený běh života. A to já považuji za skutečné štěstí."