Jejich IDEÁLY
7. 2. 2006
Pro hnutí hippies postrádala válka smysl, nechtěli umírat "pro svou vlast", nechtěli zabíjet jiné. Jejich ideálem byla svoboda, nechtěli poslouchat vládu, církev a jiné instituce… Kdoví jak by vypadala celá slavná Amerika dnes, kdyby se hippíci v 60. letech pokusili o politickou revoluci. Oni to však neudělali, odmítali cizí vládu, odmítli i uplatnit svou vlastní moc. Nechtěli změnit svět svou mocí, násilím, chtěli jen ukázat, že mír a svoboda jsou ty nejcennější věci které máme. Nikdo nemá právo říkat lidem co mají dělat. Žádný člověk není víc, než jiný. Jenom vzájemná tolerance, ať už se jedná o rasovou příslušnost, národy, sociální skupiny i styly života, vede k míru mezi lidmi. Hippies uznávali jiné hodnoty než celá konzervativní společnost 60. let. Chtěli svobodu, možnost říct otevřeně své názory, dělat co chtěli, jít kam chtěli, žít nezávislý život… K čemu peníze? K čemu bohatství? Vždyť jenom láska dělá lidi šťastné. A tak vznikla takzvaná volná láska. Nebrali ji jako nic špatného, právě naopak takovéto "vztahy na jednu noc", samozřejmě pod vlivem LSD nebo ganji, sbližovaly lidi, toto byla taková jejich malá svoboda.
Jak už bylo řečeno, hippies uznávali svobodu nade vše, lásku ne válku, mír, květiny a všechno co je krásné. Tím mám na mysli hudbu, poezii, výtvarné umění, přírodu, přátelství… Velikou oporu nacházeli ve výchdních filosofiiích jako je buddhismus, náboženstvích hinduismus, taoismus. Mladí lidé se opět varceli ke křesťanské víře, ale nehlásili se k církvi, obraceli se na Ježíše a uznávali jenom to, co je v bibli. Shlédli se také v hnutí Hare Krishna, nebo v indiánské kultuře. Jejich žebříček hodnot se poněkud lišil od žebříčku tehdejšího průměrného člověka. Užívali si života prostřednictvím různých návykových a halucinogenních látek, volné lásky, hudby…
Žili alternativním způsobem života, nezůstávali dlouho na jednom místě, cestovali, jestli se to tak dá nazvat, všemi možnými způsoby od typických pomalovaných autíček až po vlastní nohy, nejčastěji v kristuskách…Jiní se usazovali na vesnicích, odjížděli z velikých měst, aby mohli žít v souladu s přírodou. Často se shromažďovali ve squatech, takzvaných komunách, kdy bylo všechno všech, vládla mezi nimi víceméně anarchie. Mohlo by se to zdát idylkou, ale nebylo tomu tak. Tehdejší společenost hippísáky neviděla ráda. Byli pro ni jakýmsi vyvrhelem, špinavými feťáky. Vláda se hnutí snažila potlačit, věděla že mají veliký vliv, bála se revoluce. Mnoho lidí bylo uvězněno, zakazovalo se veřejné shromažďování, násilím se stříhaly vlasy.
